Film se nemusí omezovat na pouhé popisné zobrazení světa. Může být také tvořivý a vytvořil už svého druhu vlastní rytmus (...) Díky tomuto rytmu může ze sebe film čerpat novou potencialitu, filmový rytmus je kreativní síla, která vytváří vize zcela nezávisle na logice skutečnosti a reality, takové vize, které mohou být vytvořeny jen v součinnosti objektivu a filmového pásu. Co může být vnitřně hodnotný film – nebo, pokud chcete, čistý film, poněvadž je oddělen od ostatních prvků, jak dramatických, tak dokumentárních –, to ukazují některá díla našich nejsubtilnějších režisérů. Tady teprve začíná filmová radost fabulace a odtud se může jednou vyvinout ‚vizuální symfonie‘.

H. Chomette, Les Cahiers du mois, 1925