Film se nemusí omezovat na pouhé popisné zobrazení světa. Může být také tvořivý a vytvořil už svého druhu vlastní rytmus (který nemám na mysli, když mluvím o soudobých filmech, protože jeho hodnota v nich je extrémně rozředěna významem obrazu). Díky tomuto rytmu může ze sebe film čerpat novou potencialitu, filmový rytmus je kreativní síla, která vytváří vize zcela nezávisle na logice skutečnosti a reality, takové vize, které mohou být vytvořeny jen v součinnosti objektivu a filmového pásu. Co může být vnitřně hodnotný film – nebo, pokud chcete, čistý film, poněvadž je oddělen od ostatních prvků, jak dramatických, tak dokumentárních –, to ukazují některá díla našich nejsubtilnějších režisérů. Tady teprve začíná filmová radost fabulace a odtud se může jednou vyvinout ‚vizuální symfonie‘. Doufejme, že to budou virtuózní díla, která stejně jako harmonický koncert zapůsobí stejnou měrou na city i  intelekt... Tento universální kaleidoskop, který vize každého jemného odstínu povznáší od smyslového k transcendentnímu, by měl být vedle říše tónů také říší světla, rytmu a formy.